Popis některých vybraných dobových fotografií.

Řazení vybraných fotografi zleva doprava:

Nr. 1 - Sd.Kfz. 247 Ausf. B2, fotografie z konce války. Stroj evidentně sloužil vyššímu veliteli ( divize ) o čemž vypovídá nestandarní počet klaksonů. Stroj má retušované praporní značky, vedle držáku na anténový stožár na přední desce je vyretušovanoý divizní praporek ( jiná avšak méně kvalitní, patrně prvotní fotografie ) a pod držákem je viditelný návarek, který není původní a měl za úkol vymezit klinkání nasazované značky nebo radiového stožáru. Původ vozidla není znám.

Nr. 2 - průzkumný oddíl mateřské GD v Rusku jejíž stroj je předlohou naší repliky. Jde o jednu z mnoha  sekvencí filmu, který byl pořízen ze štábní Sd.Kfz. 251, která je vidět na jiné fotografii dále. Tento snímek zachycuje Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 v momentu, kdy celá kolona musela zastavit, aby nechala předjet opožděnou 1. rotu oddílu, v pozadí jsou vozidla velitelské roty. Sd.Kfz. 247 musela najet na stranu. Vedle vozidla stojí řidič/mechanik vozidla v hodnosti Gefreiter a na vozidle stojí velitel vozidla v hodnosti Leutnant. Na sedačce vrchního radisty je šikovatel v hodnosti Feldwebel, který patří k vezené posádce vozidla.

Nr. 3 a Nr. 8 - dvě fotografie stroje Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 ve Francii v dubnu roku 1943. Lokalita město Amiens a přehlídka velitele 26. tankové divize, stroj patří k nechválně známému 26. Pz.A.A. 26. Panzer Division, který měl na svědomí smrt 126 civilistů. 

Nr. 4 a Nr. 11 - odstrojený stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 připravený před nádražím na německé hranici k navagónování před cestou do Belgie v roce 1941. Stroj patří 7. Panzer Division  a jejímu 37. Pz. A.A. Fotografie následující pod č. 11 ukazuje tentýž stroj ( dle APZ ) již navagónovaný. Fotografie č. 21 tuto fotoserii uzavírá.

Nr. 5 - neznámý stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 na posádkovém dílenském dvoře. Stroj je po opravě, odstrojený a nejspíše čeká na odvelení zpět ke kmenové jednotce.

Nr. 6 - Sd.Kfz. 247 Ausf. B2, jedná se o jednu z několika sekvencí propagandistického filmu z 4.9.1942, prostor Stalingrad. Stroj patří do sestavy 6. nebo 8. armády, přes marking nese zimní vápenné " zebry ". Velitel praporu dává za jízdy pokyn rukou " následujte mne". Další záběr ukazuje opodál stojící Kfz - Stöwer.

Nr. 7 - stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 náležící ke skupině armád Süd, konkrétně k průzkumnému oddílu č. 1 tankové divize Liebstandarte SS A.H. Stroj nese krásný příklad přechodového markingu, hnědožluté na tankové šedé.

Nr. 9 - stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B1/2. Tento  stroj patří k 3. Pz. A.A. od 3. Panzer Division BERLIN. Zde slouží propagandistické jednotce skupiny armád Mitte. Léto 1943 před Charkovem. Povšimněte si ještě přivěšení staré pravé přední bedny na nářadí, pozůstatku po výstroji standardního Horchu 901-108, starých vzhůru obrácených a malých zadních okének, jiného profilu předního blatníku, což jsou základní markanty modelového provedení B1. Tento stroj však není čistá B1, neb upevnění předních světel již není na tykadlech ( jako u strojů 222 verze A ), ale již standardně na blatnících.

Nr. 10 - prostor Kursku a Sd.Kfz. 247 B2 maskovaný pískovou hnědou na tankové šedé ve tvaru pláství. Stroj již není velitelským vozidlem, je dozbrojen kulometem ( tomu odpovídá i datace k roku 1943 ) a nese již novou standarní organickou bednu na nářadí vpravo za výfukem. Tato bedna nahradila bedýnky z Horchu 901, které byly na prvních provedeních B1. Bedna provedení B2 však také není původní a pochází z Sd.Kfz. 247 Ausf. A a oproti těmto Á - čkovým bednám má zjednodušená dvířka a vnitřní uspořádání. 

Nr. 12 - prozatím neznámý stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 kdesi v Rusku roku 1942. Stroj je obsazen posádkou a skrze zaprášení nejsou vidět prvky markingu.

Nr. 13 - stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 na kasárenském dvoře v posádce. Vpředu stojí velitel čety v hodnosti Leutnant a za ním osádky strojů Sd.Kfz. 250/1, které v té době nahrazovaly nepraktické stroje Sd.Kfz. 222 všech tří variant. Dle tohoto lze soudit, že fotografie pochází minimálně z roku 1942.

Nr. 14 - stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 na dílenském dvoře s mechaniky. Stroj má nový nátěr, vojáci v kombinézách nejsou posádky vozidel, i když ty v případě tankových osádek mívaly při opravách svá zastoupení, což platilo do roku 1942. Mimo stroje řady 247 jsou okolo vidět stroje řady 221  až 223 a to dle blatníkových ukazatelů směru již posledních variant. Odhad fotografie je tak minimálně do roku 1942.

Nr. 15 - krásně maskovaný stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 neznámé jednotky zbraní SS. Fotografie ukazuje, jak velitel vozu v hodnosti Leutnant ukazuje data na mapě. Zvláštností na této fotografii je to, že onen voják není spojkou, ale vyšším velitelem, který má čepici mužstva, patrně pro utajení a dále data tlumočí do radiostanice, která má spojovací uzel pro polní podmínky velice šikovně řešený na boku, vně vozidla, tím snadno a rychle dostupný potřebám velitelů. Tato zajímavost není standardem, ale výsledkem praktického myšlení vojáků a polní úpravou. Tento případ potvrzuje, že během tažení neplatila žádná dogmata předpisů a vše se podřizovalo účelovosti a praktičnosti, jinak řečeno, nic nebylo nemožné.

Nr. 16 - toto je známá a naprosto zavádějící fotografie stroje Sd.Kfz. 247 B1. Stroj je focen tak, že je stroj ohnutý dokulata. jedná se však krásný příklad prvotní verze B1 což vidíme dle sklonu čela, reflektorů na tykadlech, naprosto jinak posazených blatnících vpředu i vzadu, na použití ještě malých 18" kol s pancéřovými krytkami středů, jak je známe z prvotních variant vozidel 222 A a B1, dále vidíme jinak tvarovaná a jinak posazená okénka, respektive průzory, které ještě doplňují protizástřelové úhelníky a hlavně, příklad kombinace beden. Jiný blatník umožňoval montáž hned dvou montážních beden s tím, že oba hevery byly umístěny na blatnících či bednách na pravé straně vozidla. Toto jsou tvary varianty B1.

Nr. 17 - fotografie ze sady  kolona Pz. Auf.Abt. GD nám ukazuje bojový prostor Sd.Kfz. 247 Ausf. B2, nepořádek ve vozidle, lékárničku a hlavně mladšího radistu v hodnosti Gefreiter. Vzadu je vidět stažená plachta a tenké pruty výztuží.

Nr. 18 - téměř identická fotografie s předcházející, zde vidíme velitele vozidla v hodnosti Leutnant, mladšího radistu a staršího radistu, onoho Feldwebela. Fotografie potvrzuje že zakončení střechy bylo opravdu rovné. Stejně tak fotografie potvrzuje, že integrální osádka oblékala černé uniformy a vezená posádka standardní polní uniformy. Viditelná deštníková anténa patří k radiostanici Fu 8, která sloužila ke spojení s vyššími celky.

Nr. 19 - fotografie ukazuje známou kolonu oddílu pancéřového průzkumu pluku GD. Onen stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 již stojí a zadržuje celou velitelskou rotu. Řidič v hodnosti Gefreiter přechází ke krajnici, aby vyhlédl místo kam záhy přejede, aby velitelská rota uvolnila průjezd vozidlům 1. roty. Nakonec zaparkuje před onu Sd.Kfz. 250/1, mine jej tank Pz. II a v poli nalezneme stojící Sd.Kfz 263. pro zajímavost uvádím, že tanky Pz. II byly záhy nahrazeny stroji Pz. III a nakonec stihači tanků Hetzer.  Celá situace byla taková, že velitelská rota čekala, aby se mohla zařadit na konec celého oddílu. Pochodová sestava oddílu byla následující: Obrněná 1. rota, 2. a 3. rota, velitelská rota a zásobovací rota. Po transformaci  v rámci divize GD přibyla ještě 5. rota, která byla rotou náhradní a zásobovací rota se stala rotou č. 4.

Nr. 20 - fotografie neznámé Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 se štábními důstojníky.

Nr. 21 - Sd.Kfz 247 Ausf. B2 v prostoru Ardén mezi lednem a únorem roku 1941. Stroj náleží k 37. průzkumnému oddílu 7. tankové divize tzv. divize duchů " Gespenster Divizion " Divize prošla překvapivě tiše Ardény a tak bylo překvapení na obou stranách. Situace fotografie nám ukazuje plně nevystrojený stroj, který dojíždí jednotku po svém vyložení z vagónů. Řidič, netypicky vysoký muž pro posádky obrněných aut a tanků, s naprosto nepředpisovým řetízkem na kapesní hodinky je řidičem vozidla a sleduje odjezd svého velitele vozidla v hodnosti Leutnanta, který ještě v kabátu nasedá na tandem motospojky. Toto je třetí fotografie miniseriálu první cesty  tohoto vozidla na frontu.

Nr. 22 - Sd.Kfz 247 Ausf. B2 přechodové varianty při přejezdu ženijního mostu. Tato fotografie ukazuje stroj s vyretušovanými identifikačními znaky, který jede v čele v sestavě velitelské roty, neb hned za ním následuje stroj Sd.Kfz 222. Časově lze fotografii zařadit kamsi do pozdně letního období až podzimu, neb automobil si na střeše již veze podkládací prkna, která se v blátivém období podkládala pod kola. Vozidlo je pak velmi zablácené a zaprášené, nelze ani vzdáleně odhadnout jeho pravý marking, stromy na další fotografii jsou již bez listí a tudíž lze odhadovat, že jde spíše o podzimní období, nebo že druhá fotografie zachytila stroj zhruba o měsíc později a dále na východ. Určitou zajímavostí pak je, že na vozidle jsou vidět dva muži v tankistických uniformách. Vpravo za řidičem stojí velitel vozidla v hodnosti Leutnant a za ním je další muž v černé uniformě. Ten však k osádce vozidla nemůže patřit, neb druhý člen organické osádky, řidič-mechanik je za volantem stroje. Třetí muž na korbě je oblečen ve Feldgrau polní uniformě a jde nejspíše o radistu. Retuše na fotografii jsou patrně účelové a již z doby vzniku fotografie, neb jde o tzv. etapovou fotografii jednotky, která teprve směřuje na frontu a proto je její původ zamaskován. Toto potvrzuje i následující fotografie z odpočinkové zastávky, na níž vidíme nezvykle čistý stroj bez jakéhokoliv poškození, nijak bojově nevystrojený, ale nesoucí maskování z jehličnatých hatí, zde shozené v zadní partii vozidla. Řidič vozidla je pak čistý, dobře živený a ještě usměvavý muž. Je tak nasnadě, že jednotka, ke které tento průzkumný oddíl či prapor patřil ještě do bojů nezasáhla.

Nr. 23 - tato fotografie zobrazuje stejný stroj jaký vidíme na předešlé fotografie č. 22. Za povšimnutí stojí řidič mechanik v hodnosti Obergefreiter dřepící v otevřených dveřích. Velikou zajímavostí je pak fakt, že právě tento stroj a dost možná i všechny stroje výrobní varianty B1 byly postaveny na výchozím šasí Horchu 108 1a. Toto poznáváme díky faktu zadní natáčecí nápravy. Tuto nápravu měly vozidla jejichž číselná řada šasí začínala výrobním číslem 100001 a končila číslem 100350. Že jde o stroj přechodové varianty B1-B2 pak potvruzuje i starší provedení okénkových příklopů  a montáž předních reflektorů nikoliv přímo do blatníku, ale pomocí šroubu na lyžinku přišroubovanou na blatník. Tato výrobní úprava byla v konečné variantě B2 již  odstraněna a zjednodušena. Za povšimnutí pak stojí i terénní vzorek pneumatik, které jsou spíše tzv. šípáky s vloženými špalky, tedy radiálních pneumatiky, které lépe vyhovovaly polským a hlavně ruským, naprosto nesjízdným cestám, zvláště v období " Rasputice". Místo fotografování lze jen odhadovat. Z předešlé fotografie víme, že průzkumný oddíl překonával vcelku široký vodní tok v středoevropské krajině. Tato fotografie pak v pozadí stroje nabízí pohled na vápnem obílené obydlí sestávající z obytné místnosti a hospodářského přístavku. přístavek je pak stříškově zalaťován prkny a též obílen. Tento typ obydlí je pak standardní ještě v prostoru Polska a to spíše středního až středozápadního Polska, nikoliv Pobaltí či jakéhokoliv ruského prostoru. Vzhledem k faktu, že 1. rota se ještě sestává z obrněných automobilů, nikoliv polopásů Sd.Kfz. 250 pak můžeme jen odhadnout, že se jedná o podzim roku 1941, prostor řeky Bug, kyjevský směr,  čemuž napovídají všechny výše uvedené indície. 

Nr. 24 - Sd.Kfz. 247 B1/2, stroj neznámé jednotky na prašné komunikaci v zápolí, maskovaný  sítí a již vyzbrojený kulometem, zde MG 34. Za kulometem stojí střelec, možná radista. Stroj má pravděpodobně poškozený pohon 4x4, neb přední a zde 18" pneumatiky šípového vzoru jsou naprosto sjeté a je těžké předpokládat, že stroj s motorem vpředu by měl přezuté prvotně zadní pneumatiky v případě výměny.  Tento stroj, který je odstrojený od montážních beden by měl patřit k předchozí výrobní sérii šasí ( obrázky č. 22 a 23 ), tedy do oné 11 kusové série vozidel s oběma natáčecími polonápravami. Toto lze odhadnout dle montáže hlavních světlometů, které nejsou jednoduše uchyceny do blatníků, ale protože jde ještě o staré a velké světlomety bez vlastního kloubu, je držák světlometu-stopka, uchycen do lyžinového držáku, který je teprve uchycen na blatník. 

Nr. 25 -  Sd.Kfz. 247 B2, stroj prozatím neznámé jednotky WH na přehlídce v Německu, před odjezdem oddílu na frontu. Stroj s velitelem vozidla a současně velitelem štábní čety velitelské roty v hodnosti Leutnant ( důstojnická přezka a výložky poručíka ) patrně nepatří k žádné elitní divizi, neb čelo vozidla nenese divizní značku. Viditelná značka umístěná poněkud nestandardně vysoko na čele vozidla jej však zařazuje k motocyklovému průzkumnému oddílu. Vozidlo se zdá být nepoškozené, tudíž buď ještě nebylo v poli, nebo jen krátce. Dle  standardních jen 18" kol pak lze usozovat. že stroj ještě nezažil ruské podzimní ši jarní blátivé období a že tak jde o fotografii z roku 1941. Stroj na fotografii je znovu polně nevystrojen, což potvrzuje domněnku, že jde o celou přehlídku neznámého pluku, dost možná brigády útočných děl, před jejím odvelením na frontu. Pakliže by šlo o divizní přehlídku, pravděpodobně by ve vozidle stál praporečník s divizní zástavou, tak jako je toto známo z tažení v Polsku a v podání snad 10 fotografií Sd.Kfz. 247 Ausf. A. V případě dalších zjištění, bude tento komentář upřesněn a doplněn. 

Nr. 26 a 27. - stroj Sd.Kfz. 247 Ausf. B2 náležící k Pz.Aufkl.Abt. Nr. 999 dislokovanému od roku 1943 na středomořském ostrově  Rhodos. Stroj, obě fotografie zobrazují stejné vozidlo, je v pískové kamufláži a má demontovanou pravou přední montážní bednu, místo ní lze tušit nějaký polní držák, snad na další kanistry s vodou. Za pozornost stojí fakt, že se kanistry  montovaly nejen na levý zadní úkos, ale i na pravý zadní úkos a dnes již vímě že i na místo heveru, který se pak montoval na některý ze zadních blatníků. Pz.Aufkl.Abt. Nr. 999 byl součástí tehdejší Sturmbrigade RHODOS a to k 19.5.1943. Sturmbrigade patřila do stavu 22. pěší divize, která se stala následně 999. lehkou pěší divizí Africkou, ovšem od 8.9. byla garnizonou v Itálii. Pz. A.A. 999 byl následně přeřazen do stavu Pz. Grenadierdivizion BRANDENBURG s domovskou posádkou a náhradní rotou průzkumného oddílu v Bělehradě. Na Rhodu však zůstala nově zformovaná Panzergrenadier Brigade RHODOS, která se zde 8.5.1945 vzdala britským silám. Není zcela jísté, kde se oddíl 999 opravdu vzdal, ale zdá se, že byl opravdu i nadále dislokován na Rhodu a to i když měl být papírově v Bělehradě. Jeho sestava se totiž k 8.9.1945 objevuje v seznamu jednotek, které kapitulovaly Britům. Pz.A.A. 999 se tehdy skládal ze 4 bojových rot, společně s dalšími 4 rotami a zásobovacím oddílem pak tvořil onu Pz. Grenadierbrigade RHODOS. Další jednotky svazku RHODOS pak nalézáme na Krétě, v Řecku, na mnoha ostrůvcích středomoří, Yugoslávii a dokonce v rámci divize Brandenburg  v Rusku a konečně při obraně Nisy a Berlína. 

Nr. 28 - fotografie nové sady, které při stavbě naší repliky byly neznámé. Na této fotografii vidime identický stroj jako na fotografiích čísel 26 a 27. Zajímavostí je instalace kanistru v místě druhého heveru ( panenky ). Panenka pak byla ( dle jiných fotografií ) umístěna na pravém zadním blatníku a blatníkové krabici.

Nr. 29 - fotografie dosud neidentifikovaného stroje Sd.Kfz. 247 B1/2. Tedy dalšího stroje z oné jedenáctikusé serie, která měla odklápěcí celou přední kapotu, což fotografie dokládá. Jistou zvláštností je praktická montáž protiletadlového držáku s úchytem pro kulomet MG34, který je montován daleko od hrany boudy, aby bylo možné na boudu postavit radiostanici, což byla běžná praxe. Naprosto fantastiký je pak skleněný, štítek, jako u koptitu letadla či motorového člunu, který měl posádku chránit před větrem a strhávat kapky, zvláště za jízdy a když měli štábní důstojníci za štítkem rozložené mapy, což byla běžná praxe i u strojů SPW. Z posádky vidíme radistu a důstojníka v polní šedi, jediný člen osádky je velitel vozidla, důstojník v černém v pozadí. Tato fotografie také potvrzuje fakt, že zadní průzory nebyly osazeny periskopem a sloužily jen jako průhledítka. 

Nr. 30 - stroj Sd.Kfz. 247 B, patrně varianty B2 na předměstí ruského Charkova v roce 1943. Stroj náleží 2. SS Panzergrenadier Division DAS REICH a do stavu pluku PG DER FÜHRER. Vozidlo nese bílou vápenou kamufláž a zajimavostí je, že na levém předním blatníku vydíme červený trojúhelnikovitý praporek, který náleží ozančení velitelství praporu, v tomto případě Aufkl.Batl. Praporek úrovně praporu byl výhradně rovnoramenný. Fotografie zachycuje průzkumný oddíl při ústupu 2. Bataillonu pluku  od řeky Oskol, když sověti při svém útoku obklíčili samostatný divizní Pz.AA, který musel být záhy vyproštěn.

Nr. 31 - stroj Sd.Kfz. 247 B1 náležící 25. A.Bataillon motorizované a následně Panzergrenadier Division Nr. 25. Tento obrněný průzkumný prapor 25 armadní divize pancéřových granátníků se v létě 1943, tedy v čase který zachycuje fotografie skládal z roty lehkých obrněných vozidel, tří motocyklových rot a těžké roty. Vozidlo je zachyceno v úseku frontové oblasti Kursku. Vozidlo je v pískové barvě a maskováno stonky hořčice z okolních polí. Velitel praporu  ve standardním armádním maskovacím převlečníku vzoru lámaná skála je čerstvým držitelem rytířského kříže. 

Nr. 32 - fotografie zobrazuje identický stroj s předchozím a v identickém frontovém úseku. Tato fotografie dokladuje známý fakt, že příslušníci průzkumných jednotech užívali maskovací prostředky a doplňky v daleko větší míře než běžné armádní jednotky.

Nr. 33 - I tato fotografie zobrazuje identické vozidlo s dvěma předchozími. Vidíme dva členy osádky v černých tankystických uniformách, které byly pro osádku tohoto vozidla striktně předepsané a vidíme i vojáka v armádní lodičce, který evidentně není příslušníkem osádky avšak ení vyloučeno, že nejde o člena vezené posádky. Za zvláštní pozornost u tohoto vozidla stojí utržený a provizorně montovaný držák s kanistrem, držák, který byl původně na blatníku a dle úchytů nejspíše některého z tanků Pz. III. Kanistr je pak dokladem, že jeho standardní místo bylo sice na levém zadním úkosu, ale dle potřeby se monzoval i na pravý či za levou montážní bednu, vedle heveru, případně v kombinací všech tří variant.

Nr. 34 - další fotografie ze serie 25. Pz.Division. Nositel rytířského kříže, velitel průzkumného praporu, ukazuje svojí představu o terénu poručíkovi průzkumné motocyklové pěchoty ( jako poručík na stupni velitele čety je poručík standardně vystrojen maskovacím převlečníkem a samopalem MP, viz sumky u boku ) V bojovém prostoru stojí štábní důstojník a za ním velitel vozidla v černé tankistické uniformě. Na pravém zadním blatníku je v přivázaném pytli jakási bedna, nejspíše soukromý majetek osádky a na blatníku a blatníkové krabici držák na hever, neb jeho standardní místo na levém boku je vyplněno dalším kanistrem. Pravá blatníková krabice je staršího typu, je delší, má spodní dvířka. Stroj B1 je obut do standardních 18" pneumatik.

Nr. 35 - je další fotografie identického vozidla, tentokráte s detailem velitele praporu v hodnosti majora. Velitel štábní čety a současně tohoto vozidla je i zde standardně v hodnosti Leutnanta a stojí ve vozidle v pozadí.

Nr. 36 - Sd.Kfz. 247 B1 ze stavu 3. Pz.A.Bataillonu 3. Panzer Division. Fotografie pochází z Ruska, bohužel není prozatím možné identifikovat místo a čas. Vozidlo je dosud vybaveno jako rádiové, přenosná rádiová stanice stojí na řidičské boudě a vlevo je vidět varianta držáku na sklopení zadní antény. Za povšimnutí stojí hever montovaný znovu na pravý zadní blatník, neb na jeho původním místě lze předpokládat kanistr či cokoliv jinak potřebného. Za heverem je zastrčen pomačkaný trychtýř na benzín. Dále vidíme shrnutou plachtu a tentokráte vzpěry plachty, nikoliv prutové, ale z plochých profilů. Ve vozidle dále vidíme posádku, kterou tvoří dva štábní důstojníci a radista. Osádku vozidla není vidět.

Nr. 37 - Sd.Kfz. 247 B2, který náleží 37. Aufkl. Bataillonu, který byl součástí slavné 7. Panzer Division. Mělo by se jednat o identický stroj popisovaný na fotografiích pozic Nr. 4, Nr. 11 a Nr. 21. Zde je již značně opotřebovaný stroj fotografován v Rusku, na divizním ešalonu průzkumného praporu. Osádkou vozidla jsou zde tři viditelní muži, dva desátníci a v pozadí sedící velitel, snad onen poručík známý z předchozích fotografií. Jeden z desátníků by však měl být svobodníkem známým z předchozích fotografií, ale podoba se neshoduje a to i když je smysluplné, aby byl povýšen na desátníka. Navíc se zdá, že tento stroj je spíše v provedení B1 a tak se naskýtá otázka, zda i tato divize neplývala hned dvěma stroji.Natažená plachta potvrzuje její tvar a fakt, že vpředu neměla žádná okénka, tak jak jsou známá z jiných vozidel a SPW.  

Nr. 38 - Sd.Kfz. 247 B2 patřící k Pz.A.A. 1. SS Panzergrenadier Division Liebstandarte AH. Místo fotografie, Bělgorod, kurská fronta. Vozidlo je maskováno typickým rozpitým markingem jednotek zbraní SS a ve vozidle vydíme tři členy osádky včetně velitele s čepicí vzoru Alteart. Plachta je sundaná a přehrnutá vzad a ještě starý vzor blatníkové krabice nese držák se sekyrou. Na levém blatníku vidíme tentokrát divizní praporeček, neb vozidlo nepatří k žádnému pluku, ale samostatnému obrněnému průzkumnému oddílu. Za pozornost stojí postaru navápněné lemy blatníků, což se na maskovaných vozidlech užívalo na jižních úsecích ruské fronty, když vozidla postupovala v kolonách ve vysokých slunečnicových či hořčičných polích. Aby nesjela mimo vyjetou cestu a nenarazila do sebe, sledovali řidiči právě jen bílé obrysy, které byly nanášeny vápnem, což byla obdoba křídou kreslených divizních vlaječek na zádích štábních vozidel. tato označení nebyla běžně rozeznatelná nepřítelem, ale pro identifikaci v koloně, zvláště v noci postačovala a šla snadno a rychle odstranit. O výkonnosti této průzkumné jednotky svědčí fakt, že sama a jen s pomocí jediného tankového praporu dokázala zadržet celý ruský armádní sbor při ústupu od Charkova. Vojáci průzkumných jednotek tak potvrzovaly, že ne náhodou byli naprostou elitou všech armádních složek a stáli na úrovni Sonderkommand a jednotek padákových myslivců.

Nr. 39 - Sd.Kfz. 247 B 2 na 18" pneumatikách.Stroj náleží k 4. Pz.A.A., který byl samostatnou součástí armádní 4. Panzer Division. Stroj je fotografován na podzim, pravděpodobně září  roku 1941 v oblasti Orle, na přístupech k městu Tula. Zvláštností jsou v polních dílnách dovařená zadní vlečná oka, ale také zjednodušené, po domácku vyrobené uzavírání hrdla nádrže. Spodní otvor pro šroub měl buď stržený závit, nebo se řidiči nechtělo neustále odšroubovávat dva šrouby a tak si nechal vyrobit spodní pant, který také zaručoval, že pancéřové víčko neztratí. Mimo to úprava zkracovala dobu tankování, což bylo také důležité. Dale vidíme sundanou a jen pohozenou plachtu, prutové plachtové vzpěry a na řidičské boudě naložené trámky, nab začínalo období ruské Rasputice. Vpředu stojící Feldwebel je vrchním radistou a patří k posádce vozidla a za nim stojící voják je členem osádky vozidla, neb má černou tankistickou uniformu. Radista má obuty boty z protichemické sady a "tankista" prosté gumovky. Znovu potvrzení faktu, že osádky bojových prostředků nosily cokoliv, hlavně vysoké boty, neb v předpisových nízkých botách nešlo v Rusku valčit či jakkoliv existovat.

Nr. 40 - toto je velice důležitá fotografie, která dokládá existenci druhého Sd.Kfz. 247, tentokráte ve verzi B1 u elitní armádní divize GD. Fotografie pochází z přechodu vodního toku z chodu. Tento stroj patří k průzkumné četě Kradschütz. Bataillonu motorizovaného pluku GD, Tento fotografovaný stroj varianty B1 má ještě originální kryt rezervního kola s identifikační armádní značkou WH 851 557, křížem, starší variací umístění kříže na boku pod krumpáčem, starou blatníkovou krabicí a další kanistr prostě přivázaný na pravém boku. Ve vozidle stojí člen osádky.

Nr. 41 - dle původního popisu jde o Sd.Kfz. 247 B1 zbraní SS před Stalingradem v květnu roku 1941. Identifikace jednotky se však dosud nezdařila. Zajímavostí je však montáž lehké protitankové pušky Pz.B. vz. 39, možná 40 na tzv. tankový věžičkový držák, aplikace Pz.B a samotné umístění držáku, které je uvnitř závěsného lemu na plachtu. Tzn že v případě natažení plachty se držák musel demontovat, což je značně nepraktické. U protitankové pušky vidíme velitele vozidla a další tři muži jsou posádka, štábní důstojníci. Na stroji je vidět jak hrubá byla výroba, svary jsou nezačištěné a vystupující nad profil plátů. I tento stroj nesl pojmenování, které je však dílem setřené a k bližší identifikaci na fotografii schází.

Nr. 42 - tato fotografie je identická s fotem na pozici Nr. 7 , je však o poznání kvalitnější. Vidíme stroj B2 v přechodové kamufláži ovšem s další zajímavostí v podobě rozpoznávací značky štábu divize. Jde o plechový praporek umístěný nad zadním sdruženým notekem! Tento praporek znovu sloužil pro rozpoznávání vozidla při jízdě v koloně a byl sofistikovanější obdobou křídové kresbičky na zadním pancíři. Další zajímavostí je vylepšení překrytu bojového prostoru. Polní dílna zde nahradila standardní plachtu překlížkovou dvoudílnou boudou na dvojici závěsů-pantů. Účelem byla bezúdržbovost, lepší ochrana před sněhem a deštěm, tedy tepelná izolace, rychlé a snadné otevření bojového prostoru a nakonec i snadná dohlednost velitele dozadu, jak je na fotografii vidět. Tento princip se zdá být unikem, ale nelze popřít, že takto nebyly upraveny i jiné stroje.

Nr. 43 - tento obrázek-kresba je jen vizualizací předchozí fotografie. Bohužel je chybně kolorována, patrně z neznalosti kreslíře, neb vozidlo je v reálu Panzergrau s pískovými skvrnami.

Nr. 44 - Sd.Kfz. 247 B1 naležící Panzergrenadierregimentu DEUTSCHLAND z  2. SS Panzergrenadier Division DAS REICH. Fotografie je datována 15.2.1943 a pochází z ústupových příprav nejslavnějšího protiútoku a vítězství divize na západním břehu Doněcu u Pavlogradu ( protiútok začal 19.2. ), na středním úseku fronty  oblasti Charkova.15.2. byl totiž vydán definitivní rozkaz k ústupu divize od Charkova a přeskupení, o čemž Hitler nevěděl a když již rozkaz změnil, bylo pozdě.  Vozidlo nese název Bussard ( Káně )a je zajímavé tím, že jde o další stroj který demonstruje běžné užití pancéřového štítu pro lafetaci kulometu MG 34, který je ve štítu též identifikován. Navíc je zde vidět detail držáku pro oporu sklopené zadní antény. Naprosto neuvěřitelné, avšak logické a pochopitelné je zcela nestandardní madlo na hraně řidičské boudy v provedení " ala tramvaj "  Za štítem stojí velitel praporu Standartenführer Harmel a v popředí neznámý štábní důstojník. 

Nr. 45 - Sd.Kfz. 247 B2, dosud neznámá fotografie zachycená na jednom rumunském fotosouboru, který uvádí, že jde o originální foto z Rumunska. Z této informace lze pak odvodit následující varianty. Buď se jedná o období 3/1944 - prostor Kirovgrad nedaleko rumunsko-ukrainských hranic, čemuž by odpovídalo klima zachycené na fotografii a tudíž by s se mohlo jednat o stroj divize GD, neb APZ vyznačuje písmeno W ( WH ) a první trojčíslí 064-7, nebo 094-7, což jsou ovšem podivně nízká nebo špatně typovaná čísla.  V dalším případě může jít o stroj od 13. Panzer Divizion, která se při svém stahování bojem z Ukrainy v jaru roku 1944 také dostala do Rumunska, případně může jít o stroj od 22. Luftlande-Infanterie-Divizion, která na podzim roku 1941 postupovala z Rumunska směrem k řece Prut a to v rámci 11. polní armády patřící do armádní skupiny Süd. No a nakonec může jít o stroj patřící 2. Panzergrenadierdivizion DAS REICH, která na jaře roku 1942 operovala v prostoru jižního Rumunska při březnovém nástupu na Bulharsko a Bělehrad. Příslušnosti ke zbraním SS ovšem nenasvědčuje APZ s prvním písmenem W, ale určitý náznak maskování stroje. Stroj samotný nese známky delšího provozu, má plexisklový štítek na hraně bojového prostoru, na chrániči směrníku navlečenou ruskou plynovou masku a za anténu zavěšenou přilbu. Bedna na nářadí je pak typ se spodními šuplíky.  Za vozidlem stojí Opel Blitz 3t Lkw typ S 4x4 a mezi vozidly stojí dva důstojníci, přičemž bližší obrněnci má tmavou, snad tankistickou lodičku a šlo by tak pravděpodobně o velitele vozidla-štábní čety velitelské roty průzkumného oddílu. Za důstojníky stojí další muž, snad řidič nákladní tří tuny.  Více pro špatnou kvalitu fotografie nelze o této 247 více sdělit.  

Nr. 46 - Sd.Kfz. 247 B, vozidlo prvotně popsané na fotografii Nr. 10. Tato nová fotografie nám tento stroj více přibližuje. Znovu jsme v roce 1943, prostor Kursk. Dle APZ víme, že vozidlo patří do stavu jednotky Wehrmachtu. Dále můžeme pozorovat viditelný ochranný štítek z tvrzeného skla na lemu předního závěsu plachty a povolený nosný řemen od MG 34, což dokazuje, že tato anorganická zbraň byla používána i mimo vozidlo samé. Krásně viditelný je pneumatický hever ( panenka ) umístěný na pravé přední bedně, což bylo řešení, které do jeho původního umístění na levoboku u klikového heveru umožňovalo umístit další kanistr. Stroj má pak na pravé zadní bedně polní úpravu, neb tato bedýnka je vyšší než je její standard, což také znemožňuje umístění panenky na zadní blatník. Místo toho nese zadním blatníku přilbu a dvě polní lopaky, pravděpodobně výstroj dvou radistů přidělených na vozidlo jako posádka, neb osádka touto polní výstrojí nebyla vybavena. Stroj má krásně viditelná plátěná a zpředu kožená stínítka na světla a krásně viditelný trámový kříž nejvíce užívaný v roce 1941, navíc vidíme i pečlivě smotanou a zařemínkovanou krycí plachtu na zadní hraně bojového prostoru.  Stroj má pak obě natáčecí nápravy, tzn., že těmito vozidly byly vyzbrojeny i divize WH a ne jen SS. Vozidlo pak na levém předním blatníku nese staré provedení  praporku velitele průzkumného praporu, kterému v tento moment sloužilo jako obrněný přepravní prostředek.

Nr. 47 - zde vidíme Sd.Kfz. 247 B1, náleží  k Pz.AA 6. Panzer Divizion, která byla součástí 4. Hortovi tankové armády a tím i skupiny armád Jih. Fotografie je z léta 1943, prostor řeky Čir, tedy 20 km od Stalingradu. Na fotografii vidíme detail starého provedení krytu řidičova bočního průhledu, starý štítek nad předními okny a jakýsi náhradní nástřelný L profil na kapotě před okny ( standardem byl vyvařený A profil s úkosy ). Stroj je stále ve štábním prvedení, má dosud viditelnou anténu vlevo vpředu, zadní je kryta postavou důstojníka. Osádka vozu není vidět, na vozidle je je jen vezená posádka, tři důstojníci a Oberfeldwebel, zde v roli pozorovatele, nejspíše nejde o vrchního radistu štábu praporu či divize.  Důstojník vpředu má zcela standardně, u průzkumných jednotek, oblečen převlečník a vede hovor nad mapou s majorem Friedrichem Quentinem ( s mapou v ruce ). 6. divize se nakonec dostala na Moravu, kde přijala kapitulaci III. říše a byla odzbrojena Rudou armádou.