Komentáře, postřehy, poznámky a vysvětlení k A.A. GD
Zdrojem informací k výše uvedeným fotografiím je pro mnohé posvátná, nicméně ne zcela obsažná publikace " Gott, Ehre, Vaterland " věnovaná armádní jednotce GD. Kniha je založena na dobových fotografiích a pamětech kmenových příslušníků jednotek GD, v čemž je cennější než publikace jiné. My se však v rámci zájmu o průzkumné složky této jednotky, jejichž součástí byla originální předloha naší repliky Sd.Kfz. 247 Ausf. B2, zaměříme na určité drobnosti, zajímavosti a poznatky, o kterých se buď nehovoří, nebo o nich kolují zaručené a vesměs mylné informace až dogmata, založená na pozorovatelských chybách, nepochopení struktury jednotek či na naprosto chybné představě, že německý voják válčil dle brožurky, tedy dle kasárenského reglema a s hřebínkem a zrcátkem v kapse. Nic z toho v reálu bojů východní, ale i ostatních front totiž nebylo pravdou. Toto mi pak osobně potvrdil i jistý Feldwebel Willi Branze, rodák z Adršpachu, který jako vrchní radista Sonderkommanda u štábu armády opouštěl jako jeden z posledních stalingradský kotel a po Berlínské operaci dokázal pěšky dojít domů na Adršpach, aby zde zjistil, že mu zůstala jen jedna stará teta, neb celou rodinu mu 8.5.1945 vyvraždili u lesa za kostelem místní gardisté. A tento životem protřelý starý muž na okraji společnosti počátku 90 let minulého století neměl opravdu co zastírat.
1) Tato fotografie z roku 1942 zachycuje Lt. Siegfrieda Otto, velitele 1. čety ( Zuges ), Lt. Christiana Thuran a neznámého Feldwebele u karetní hry Skate. Oba velitelé čet i Feldwebel jsou příslušníky 3/Kradschuz.Batl. GD, respektive jeho průzkumné moto Kompanie - roty. Toto dokládá mapová značka s číslem 3 viditelná pod oficiálním znakem pluku na vozidle v pozadí. Zde si je potřeba vysvětlit, že každý Kradschützen Bataillon měl vlastní malý motocyklový průzkumný oddíl velikosti roty zbraní, jehož příslušníci až na pár vyjímek v četě posádek obrněných automobilů nosily standardní polní uniformy, ovšem již od roku 1941 často nepředpisově doplňované maskovacími doplňky určenými pro WH.
2) Tato fotografie nám ukazuje reál polního etapového stanoviště Waffenmeistera 1. Zuges, tedy zbrojíře první průzkumné čety avšak 2/Kradschuz.Batl. Tabulka jasně dokládá, že značkové označení úrovně velitelské čety bylo značena černým nýtem na standardní divizní značce pluku. Stejné oznašení je pak vidět na všech vozidlech velitelských čet a je doloženo i na originální předloze naší repliky. Vozidla náležící k velitelským rotám samostatných praporů a brigád pak měla okolo helmy navíc celý, či neúplný lem.
3) Tato v pořadí třetí fotografie zachycuje vagónování, nebo naopak skládání obrněných vozidel Sd.Kfz. 222, která náleží k 1/Kradschuz.Batl. Zde je potřeba si prvotně povšimnout ne zcela legitimní, či spíše pomocné značky na bocích vozidel. Pozor, nejde o tzv. a zcela mylně preferované UHU, která má naprosto jinou, i když podobnou siluetu, ale o standardní obrys větrného mlýnu, památky na tažení v oblasti francouzského Stonne. 15. - 17.5. ještě jen pěší regiment GD svedl bitvu s 3. Division Cuirasse a 3. Divission Legere Mechanique ( ta zde ztratila 83 tanků ). Již se značkou mlýnu se pak Regiment GD zúčastnil i další vítězné bitvy s BEF ( British Expeditionary Force ) a to 22. až 23. 5. 1940 v prostoru St. Omer. V tomto období bojovaly ve stavu IR GD prosté Kradschützen Kompanien a s nimi v rámci jednotlivých Bataillonů i jejich Aufklärungsabteilugs. V tomto útvarovém zařazení vstupovaly průzkumné jednotky i do bojů roku 1942. Značka UHU, tedy sedící sova pak byla další zpola legitimní značkou, která byla jako výsada povolena jen pro vozidla právě 1/Kradschuz.Batl, který jimi mohl, ale nemusel označovat svá vozidla. Základní průzkumnou sestavou pro průzkum bojem pak byla vždy tři vozidla. Buď 2 x Sd.Kfz. 222 a jeden Sd.Kfz 232 a nebo 2 x Sd.Kfz. 231a jedno Sd.Kfz. 232 + libovolný počet motocyklů jako ochrana vozidel.
4) Následná fotografie nám zachytila nádraží v Orli v květnu roku 1942 a skládání Sd.Kfz. 232, které náleží 2/Kradschuz.Batl. Zde si povšimněme poznávacích značek vozidel, která jsou ze stejné série, jak byla vozidla zařazována k jednotce. S tímto principem se ještě setkáme a pamatujme, že podle fotografovaných PZ lze identifikovat zařazení vozidel k jednotkám. Tento princip je zachycen i na fotografii č.( 10052 ), která zachycuje jiné vozidlo ve stejném momentu.
5) Tato fotografie zachycuje zásobovací četu průzkumné rozy 3/Kradschuz.Batl. I zde si povšimněme navazujících poznávacích značek a samozřejmě pořadových čísel vozidel v koloně.
6) Tato fotografie ( 1007 ) je unikátní ve faktu, že snad jako jediná zachycuje Sd.Kfz. 232 v jízdě vzad, nikoliv však na zpátečku, neb tyto stroje měly zadní řízení, takže i jízda vzad vykazovala stejnou kvalitu jako jízda vpřed. Řidič sedí pod pootevřeným průzorem. Toto vozidlo přísluší k 1/Kradschuz. Batl. a mělo by tak nést značku UHU, což nelze vizuelně prokázat.
7) Následná fotografie zachytila přesun průzkumných Sd.Kfz. 250 ( SPW ) 2/Kradschuz. Batl. Za povšimnutí stojí fakt, že již v roce 1942 má střelec z kulometu MG 34 maskovací převlečník jako běžný bojový oděv.
8) Předchozí informaci dokládá i tato fotografie zachycující tutéž rozvinutou průzkumnou četu při průzkumu bojem. Je si potřeba uvědomit, že se stále jedná o rok 1942 a že čelné bojové jednotky již nejsou vyzbrojeny jen obrněnými auty, ale jako první právě polopásovými SPW, v čemž byly útvar GD vyjímečný po celou válku.
9) Tato fotografie zachycuje vozidlo Daimler Benz 1500A, které patří velitelství 1. Kompanie Grenadier Regiment GD. Tedy k jeho 1. praporu, nikoliv k průzkumu. Vozidla velitelských rot, vesměs právě tyto DB 1500 A či Horchy 108 či vz. 40 nesly na svých bocích znak pluku, v 99% bílou ocelovou přilbu.
10) Tato fotografie je zajímavá určitou zvláštností, která je v jiném značení viditelná i na originální předloze naší repliky, avšak replika tuto zvláštnost pro zjednodušení nenese. Povšimněte si standardního Sd.Kfz. 251, na jehož zádi je křídou či vápnem velmi primitivně nakreslena značka pluku. Obdobná značka divize je pak vidět na čele originálu naší předlohy, tedy Sd.Kfz. 247 Ausf. B2. Tyto značky sloužily pro rozpoznání vozidel v koloně, tedy pro čelní či zadní pohled, když z těchto stran nebyly vidět praporky na blatnících a hlavně, protože velitelé útvarů často aktivně přesedali do různých vozidel, bylo právě toto nejrychlejší a nejsnazší a nejbezpečnější označení vozidla, které momentálně převáželo tohoto vyššího velitele. Ono SPW náleží ke štábu Pz.Kpfg. Pz. truppe pluku GD.
11) Tato fotografie nám ukazuje velitele dvou průzkumných čet, již nikoliv A.A., ale Pz.-Aufklärungsabteilung GD, tedy samostatného oddílu velikosti posíleného praporu, který byl samostatnou jednotkou podléhající velení štábu divize. Po vzniku tohoto oddílu počátkem roku 1943 ( malé oddíly u jednotlivých praporů pluků GD zůstávaly ) byla Sd.Kfz. 247 B2 převedena přímo do stavu velitelské roty tohoto oddílu, kde setrvala až do konce existence tohoto průzkumného oddílu. Uprostřed vidíme Oberfeldwebela a vpravo Leutnanta. Oba byli velitelé vozidel a zároveň velitelé svých čet. Že jde o zasloužilé a protřelé bojovníky není sporu. Zde si pak můžeme připomenou, že zatímco měli důstojníci iniciálu GD na náramenících vždy v kovové podobě, mužstvo, poddůstojníci mužstva a dokonce i šikovatelé až do hodnosti Feldwebela měli tuto iniciálu jen v podobě výšivky v barvě zbraně. ( nikoliv vojska ) Obrfeldwebel na obrázku má tak předpisovou kovovou iniciálu. Při této příležitosti je možné i připomenout, že teprve od hodnosti Stabsfeldwebela bylo možné nosit důstojnický opasek s důstojnickou přezkou. Známe sice několik fotografií důstojníků s opasky mužstva a zvláště nižší důstojníky, kteří nosili v poli standardní výstroj mužstva včetně řemení a sumek, ale v těchto případech jde jen v případě opasku jen o nouzový stav dotyčného vojáka, nikoliv standard. S opaskem mužstva je pak zachycen i důstojník GD, tedy elity vojska, což jen dokládá, že zvláště na východní frontě a při ústupových bojích či obklíčení bylo možné naprosto vše. Tyto variace pak potvrzoval jako časté i Willi Branze, který se díky svému zařazení pohyboval velmi často mezi důstojníky.
12) Tento obrázek zachycuje mladšího radistu v černé tankistické uniformě s odznakem radisty pro mužstvo pancéřových jednotek.
13) Tato fotografie zachycuje známý přesun plukovního A.A.GD s Sd.Kfz. 247 B2 v pozadí a opožděným tankem Pz.II ( Pz.-Kpfw.II ) v popředí. Zde si jen připomeneme, že štábní SPW, Sd.Kfz. 251 nese vpředu pletivový kšilt jako ochranu před vhozem ručního granátu do interiéru vozidla.
14) Tato fotografie zachycuje Návrat Pz.A.A. GD z průzkumu bojem. Vlevo Horch 108, náleží k velitelské četě roty granátnického pluku GD, v protisměru nastupuje baterie Sturmgeschütz III - StuG Ausf. F. z divizního praporu útočných děl, vezoucích si vlastní tankové samopalníky a v pozadí vidíme Sd.Kfz. 221 se zaplachtovanou Pz.B vz. 41, která se v druhém proudu komunikace vrací z hrotu postupu.
15) Tato skvělá fotografie pořízená před Charkovem zachycuje velitele čet a rot tankového praporu GD. Zde si povšimneme dalšího fabulu, který se často nesmyslně opakuje. Muži pancéřových jednotek sice fasovali kotníčkové zavazovací boty bez cvočků, ale pro jejich naprostou nepraktičnost je téměř nenosili. Vidíme je tak v podstatě jen jako lehkou obuv v letním období, nebo nouzovou obuv, obuv nováčků a prostých vojáků, či jako obuv u jednotek na západní či jižní frontě, případně Africe. V Rusku se však nosily výhradně vysoké boty, tzv. pochodové, předepsané jen pro pancéřové ženisty či jako obuv čistě pracovní. Pro blátivé a prašné, v zimě vlhké a mrazivé prostředí vysoké boty vyhovovaly nejvíce a to boty mužstva, nikoliv jezdecké důstojnické holinky. Boty mužstva byly totiž nižší a širší, takže do nich šlo zastrčit tankistické pantalony a přehrnout je tak, jak vidíme na této fotografii a spoustě dalších. Lpět tak na nízké kotníčkové obuvi dle řádů je holý nesmysl a neznalost reálií doby. I ve válce se totiž vojáci řídili hlavně zdravím rozumem a pudem sebezáchovy a to pakliže to jen trochu šlo.
16) Tato fotografie zachycuje G.Lt. von Monteuffel a Lt. Schrödera.Tato fotografie je jedním z mnoha dokladů, které vyvracejí další báji o tom, že tzv. čepice Alteart měly výhradně kožené kšilty. Nebyla to zdaleka pravda a zvláště v poli, což potvrzoval i W. Branze s tím, že důstojníci své brigadýrky často ztráceli a protože Alteart čepice se již nefasovaly a ušít je nebylo kdy a kde, důstojníci zcela běžně nafasovali, nebo dokonce ze země sebrali jinou čepici, vytrhli drát a zahodili šňůry, čepici s plastovým kšiltem zmačkali a nosili jí jako ala Alteart, což vidíme právě na této, ale i desítkách dalších fotografií.
17) Následná fotografie pochází z prostoru u Jasi. Vidíme zde raněného rumunského spolubojovníka odváděného na obvaziště příslušníkem A.A. jednoho z Kradtradschützbataillonů GD, který jej doprovází na obvaziště. Zde viditelná zajímavost je ta, že příslušník AA má na sobě standardní maskovací převlečník, což znovu potvrzuje fakt, že maskovací oděvy byly součástí běžné výstroje vojáků průzkumu již od roku 1942, zvláště na východní frontě.
19) Vozidla jednotky popsané na pozici č. 4.
19) Fotografie č.10092 zachycuje štábní radiové SPW 2/Kradschutz. Batl. a je pokračováním fotografie na pozici č. 7.
20) Fotografie 10102 zachycuje rozvinutou průzkumnou četu 2/Kradschutz. Batl. s vojáky opět maskovacích převlečnících.
Další fotografie zachycují SPW Sd.Kfz. 250 vyzbrojená těžkou protitankovou puškou PzB vz. 41, ale také běžného těžkého Horcha vyzvrojeného touto zbraní ( existuje několik fotografií dokládajících pevnou lafetaci této zbraně i na tomto vozidle ), ale hlavně je v rámci tématu zajímavá poslední 25 fotografie, která nám ukazuje a dokládá druhý stroj Sd.Kfz. 247 Ausf B1, APZ - WH 851 557, který patří k obrněné průzkumné četě motocyklové průzkumné roty jednoho ze tří Kradtradschützbataillonu motorizovaného pluku GD.